Mezi našimi členkami je také velká spousta maminek. Proto jim ke Dni matek přejeme jen to nejlepší! S jednou maminkou, členkou asociace a podnikatelkou Jitkou Kudláčkovou jsme pro vás připravili rozhovor. 

Jsi máma tří dětí a s manželem spolutvoříte firmu, která je vnímána jako klenot mezi šperkařskými společnostmi. Jak si v tomto nastavení zvládala mateřskou roli?

Patřím spíše mezi sparťanské matky. Podnikám naplno téměř 30 let. Na osobní plány nebyl čas. Prakticky jsem neměla ani oficiální mateřskou dovolenou. Všechna těhotenství přišla neplánovaně. To první jsem celé strávila v obchodě. Až do posledního dne jsem dělala vše, co bylo potřeba – navrhovala a vyráběla šperky, obsluhovala klienty, chodila po úřadech. Ani jsem si nevšimla jak těch devět měsíců rychle uteklo. Jeden den se mi zdálo, že je mi nějak těžko, šla jsem si domů odpočinout a další den se Filip narodil. Za dva měsíce jsem byla zpět v práci i s postýlkou. 

Znám tě ve chvílích zranitelnosti, když si zasmutníš, že ti čas s dětmi utekl mezi prsty. Jak se s tím srovnáváš?

Práce pro mne byla prioritou. S každým dalším dítětem jsem si to více a více uvědomovala.

Dalo mi hodně námahy, abych si v pozdější době zpracovala výčitky, že jsem nebyla tou klidnou, chápající, stále přítomnou maminkou. Pomáhá mi vzpomenout si na rodinné okamžiky, ve kterých jsem s dětmi byla šťastná. Důvěřovala jsem jim, že vše, na co si troufnou, zvládnou, a dávala jim hodně svobody. Když lezli po střeše nebo na stromy, povzbuzovala jsem je. Vždy to dobře dopadlo.

Patříš k maminkám, které se ocitly ze dne na den doma s dětmi s ohledem na fakt, že vláda zavřela školy. Jak to zvládáš a co ti tento čas přináší?

Před několika měsíci mnou prošlo, že i dětství děvčat mi proteče mezi prsty. Nezbylo mi než se s tím smířit a pak jsem se ze dne na den ocitla s nimi na chalupě a byla jsem za to moc vděčná. První týden jsme se nenechaly ničím rušit, a jen si užívaly klid a svoji vzájemnou přítomnost. A bylo to úžasné. Naskočit pak do učení bylo o něco horší.

Často spolu mluvíme i o našich maminkách a obě víme, že je to velké téma. O co jsi ochotná se podělit s ostatními?

Stává se mi, že od druhých žen slyším: “Nedostala jsem v dětství  to a to, moje máma byla taková a maková, a proto teď já nemůžu….” Znám ten pocit. Před mnoha lety jsem chodila k psychologovi, protože jsem měla potřebu se k tématu vztahu s mámou vracet. Cítila jsem se nepřijímaná a věděla jsem, že je třeba, abych si to dala do pořádku já sama v sobě. Pamatuji se jak mi psycholog řekl: “Prostě se s tím smiřte. Nebude to jak vy byste si přála a  jak byste chtěla, prostě to tak je.”

A jak se ti to smiřování daří?

Jak kdy. Snažím se to, čeho se mi nedostává naopak dávat sobě a druhým. Lehce se to řekne, obtížněji žije. Jednosušeji to jde s kamarádkou, nejnáročněji s těmi nejbližšími. Jsou to výzvy a zkoušky, protože naše dětství je matricí, která na nás působí v současném životě.

Každému dítěti bych přála milující, chápající, empatickou a důslednou maminku. Pokud takové zcela nejste, je to lidské a přirozené. Výčitky ničemu nepomohou. Nevyčítejme ani našim maminkám, co nám daly nebo nedaly. Já tu svoji obejmu a poděkuji ji za to, že ji mám. Taky za to, že jsem díky ní přišla na tento svět a že mám díky ní dobré, vychování, vkus a srdce – a to děkuji i těm maminkám vpředu před ní.

Rozhovor s Jitkou Kudláčkovou vedla a zpracovala Ivana Mia Málková.  Moc jí tímto děkujeme.