Maminko, ještě ne! Maminko, ještě chviličku! Maminko, teď ne, já tady musím ještě něco dodělat! Maminko, ale tohle je teď více důležité! Také často slyšíte tyto fráze, když má dojít na domácí výuku? Já osobně celkem často. Již více jak měsíc probíhá domácí výuka a u každého, jak zjišťuji úplně jinak. Každý máme své triky a finty, jak děti přivést k zodpovědnosti k sobě samému a k učivu. Ukazujeme jim, jak je studium důležité a jak tyto základy potřebují. A k tomu máme nařízený nedobrovolný home office. Jako maminka, která má ve své péči sedmiletou, aktivní, veselou a velmi zvídavou dcerku, musím mít dostatek triků jak to zvládnout, říkám si. Upřímně, někdy se to daří lépe, někdy hůře. Musím respektovat v těchto letech i to, že dítě má svou vlastní osobnost, svou vlastní průbojnost a svůj názor na vše. A musím říci, že ten má dcera dosti pohotový. Každou minutu si opakuji, že musím odpovídat tak, jak bych chtěla, aby dcera odpovídala mně. Odpověď, která se jen mírně vychýlí od normálu je obratem zakódována v její velmi chytré hlavičce a v ten nejnevhodnější okamžik vypálena zpět jako blesk z čistého nebe. Nedej bože, když vtrhne do místnosti a mně zrovna probíhá conference call. V tisícině sekundy musím stihnout zmáčknout tlačítko „mute“, jinak hrozí, že protistrana vyslechne v lepším případě dětský vtip typu „Ahoj holky, copak děláte?“.

Ale teď vážně. Ze začátku jsem dávala dceři více volnosti, protože i pro ni bylo více než náročné se ze dne na den odříznout od svých kamarádů, školního kolektivu, paní učitelky, svých aktivit a kroužků. Výuku jsem rozdělovala na dopoledne i odpoledne. Snažila se učivo rozložit na jednotlivé dny, neboť učivo bylo zasíláno vždy na týden dopředu a bylo nutné vše splnit a následně odevzdat. Pro výuku bylo důležité dcerku také udržet v extra pozitivní náladě před učením. Pak byl totiž výsledek mnohem lepší a soustředěnější, než kdyby byla rozmrzelá, a to bylo zřetelné hlavně v psaní. Udržet soustředěnost v rámci výuky prvního ročníku základní školy je hodně důležité. Někdo si řekne, je to jen první třída. Ale zrovna ta první třída znamená v celku mnoho. Zde se utváří návyky na učivo, učí se psát, učí se číst a počítat. Ať chceme nebo ne, jsou to velmi důležité základy a proto je potřeba nic nezanedbat. Postupně jsme přecházely na pouze dopolední výuku, kdy dítě je koncentrovanější a odpoledne jsme nechávaly na její volnočasové aktivity. Měly jsme to štěstí, že jsme dostaly od skvělých lektorek baletu natočená videa pro aktuální udržovací techniku či pokročení v tréninku jejich baletního souboru.

Škola také postupně pro všechny ročníky zajistila Google učebnu. Skloubení domácí výuky s home office je náročné, hlavně co se týká zabavení dítěte, když potřebujete pracovat na PC, nachystat příspěvky, vyřešit e-mailovou korespondenci, telefonáty. Snažila jsem se to skloubit v době, kdy dcerka měla sama splnit domácí úkol, trénovat balet anebo jinou aktivitu. Upřímně, práce šla adekvátní měrou bokem anebo jsem práci doháněla večer. Snažila jsem se pak vždy vše nějak stihnout, být stále aktivní jak pro asociaci, tak pro SVJ. Pokud je na to člověk sám, ani to jinak nejde, musí přeskládat žebříček denních aktivit a priorit. Mně následně velmi pomohlo trávit nařízenou karanténu u svých skvělých rodičů, kde dcerka mohla strávit čas alespoň na zahradě a tedy často na čerstvém vzduchu, zejména poté, co se uzdravila. Upřímně, jsem za to velmi ráda a děkuji jim.

My máme i to štěstí, že máme úžasnou paní učitelku prvního ročníku, která své žáky podporuje pravidelně zprávami, inspirativními videi, snaží se jim udělat radost. Dává jim také podporu, že vše zvládnou a že se na ně těší, že ji děti moc chybí. To je velmi motivující nejen pro děti samotné, ale i pro rodiče. Je skvělé vidět tak pěkný vztah mezi dítětem a učitelem. Tímto Vám, paní Denisko, patří obrovský dík! Vážíme si Vaší práce a Vás samotné! A jak všude okolo zní: „Spolu to zvládneme!“

Romana Kurucová
Viceprezidentka Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek