Když se uprostřed března celý svět doslova z minuty na minutu zavřel, rozhodli jsme se v asociaci udělat průzkum, jak mladí lidé a studenti vnímají aktuální situaci. Po více než půl roce se situace bohužel nelepší. A tak jsme se rozhodli udělat další průzkum a porovnat, jak je situace vnímaná nyní. Tentokráte se do průzkumu zapojili i mezinárodní studenti. Z celkem 40 mezinárodních respondentů se jednalo především o Brity, Portugalce, Španěly, Italy nebo i Němce, dotázaných studentů z Česka pak bylo 135.

Škola online

Ačkoliv se na jaře apelovalo, že situace se školstvím se opakovat rozhodně nebude, školní rok se nestačil ani rozjet a přišla další distanční výuka. Za plně vyhovující ji označilo pouhých 9 % respondentů, střední cestu – tedy to, že distanční výuka vyhovuje částečně, označilo bezmála 62 % dotázaných. Na otázku, zda bylo nezbytně nutné zavřít školy, odpovědělo 59 % studentů ano, další například uvedli, že by uvítali, kdyby alespoň žáci prvního stupně mohli chodit klasicky do školy. U mezinárodních studentů se potvrdila hypotéza, že jejich studijní plány covid ovlivnil především dvěma způsoby – vysokoškoláci jsou sice na kampuse, ale výuku mají rovněž on-line, druhá skupina odkazovala na fakt, že koronavirus zhatil jejich plány na rok studia v zahraničí.

Prstem po mapě? Nevadí!

V březnu uvedlo 12 % dotázaných, že jim zavřené hranice vadí a omezují je v práci, skoro 40 % mladých dotázaných Čechů zavřené hranice však nevnímalo jako problém, protože je osobně to neomezovalo. Po relativně uvolněných opatřeních v letních měsících, kdy bylo možno vycestovat alespoň po Evropě, přišel mezinárodní semafor s dalšími restrikcemi ohledně cestování. Na otázku: „Jak hodnotíte restrikce spojené s cestováním“ ale překvapivě 73,5 % respondentů uvedlo, že s nimi plně souhlasí. 16,7 % odpovídajících se vyjádřilo záporně, zbytek souhlasí napůl anebo přiznává, že se v restrikcích ani nevyzná. Což vlastně jen dokazuje výsledek odpovědí další otázky, která zněla takto: „Komunikuje podle vás vláda srozumitelně k občanům ČR současnou situaci?“ Odpověď? 80,5 % všech dotázaných jasně odpovědělo, že ne. A tak je možná na místě se ptát… Kde se stala chyba?

Česko opět na vrcholu, jen v negativním slova smyslu

Možná jste v médiích zahlédli mapu světa a uprostřed černou tečku. Ano, jednalo se o Českou republiku, která bohužel nechvalně proslula jedním ze smutných rekordů spojených s úmrtím na nemoc COVID-19. A ačkoliv je situace alarmující, ve světě ji, jak se zdá, zas tak kritickou nevnímají. Z mezinárodního dotazníku vyplývá, že pouhých 5 % studentů ve věku do 25 let vnímá a sleduje vývoj ohledně koronavirové situace v České republice. Horší je to s čísly a názorem tuzemských mladých dospělých, protože zhruba 77 % studentů uvedlo, že vnímá situaci s koronavirem v Česku jako alarmující. Pro alespoň lehce utěšující pocit nutno dodat, že více než polovina dotázaných zaškrtla, že dle jejich názoru není země, kterou by pandemie nezasáhla. Našli se však i takoví, kteří uvedli, že pokud je podle nich nějaká země, která našla dobrý kompromis, jak s koronavirem bojovat tak, aby ochránila ohroženou skupinu a nezdecimovala si ekonomiku, pak je to například Nový Zéland nebo Austrálie.

Práce snů? V koronavirové době určitě ne

O koronavirové situaci se často mluví také v souvislosti s propouštěním a krizí na pracovním trhu. 46,3 % studentů uvedlo, že v pandemii ani práci nehledalo, nicméně 30 % si myslí, že i v této obtížné době je možno najít práci. Jak však trefně poznamenal jeden z respondentů „práci asi seženete, ale práci snů asi rozhodně ne…“ Mezinárodní studenti se vyjádřili záporně v 37,5 % případů, kladnou odpověď zvolilo 35 % respondentů.

Na závěr pozitivně

I tentokrát jsme se na závěr ptali, kde studenti vidí pozitiva, která pandemie přinesla. Opět se jednalo o vyjádření vděku spojeného s časem stráveným s rodinou, pročistění planety a vlastní uvědomění si důležitých hodnot. Mnoho mezinárodních studentů uvedlo, že si díky krizi více váží své práce, a že díky volnému času, který pandemie vnesla do našich životů, znovu objevili sami sebe. Nezbývá snad nic jiného než jen přát si, abychom naše objevení sebe sama mohli znovu ukázat světu, a to nejenom on-line formou.