„Když přijde špatný moment jako z jiného světa, uvědomíme si něco výjimečného,“ říká Michaela. Její výjimečnost spočívá v tom, že vnímá energie. „Když si mě pozůstalí vyberou, abych připravila květiny na poslední rozloučení, vždycky chci vědět, co měl zesnulý rád, co se mu líbilo… jsem ráda, když můžu pracovat s květinami z jeho zahrady. Je tam totiž stále ta energie z jeho rukou.“ Energicky založenou vnímá například Prahu, kde velmi ráda čerpá inspiraci.

A energie najdeme pochopitelně i u svateb. Michaela se svou kolegyní svatby koordinuje, má dlouholeté zkušenosti a ví, jaké květinové klenoty připravit na velký den. Diskutuje, polemizuje, tvoří originály, protože každý chce něco jiného. Jediné, co nestíhá, je sledovat konkurenci. Jak sama říká, sledování jiných ji brání v inspiraci. U svatebních obřadů se navíc hraje s časem. Všechno musí být perfektně nachystáno včas, aby květiny splnily svůj účel. „Je to pro mě čest, když můžu být u tak významného okamžiku.“ Příběhy z praxe by mohly vyprávět. Jednou ji požádal mladý pár o sestavení květinové výzdoby na jejich obřad. Po prvním setkání si Míša řekla, že nejlepší bude použít jako základ hortenzie a ty doladit už jen něčím drobným. Když se viděli podruhé, floristka dostala do rukou svatební oznámení, kterému dominovala bílá hortenzie. Zkrátka, někdy stačí pohlédnout a člověk hned vidí.